Úvod

Pojem akustická emise (AE) se objevil historicky v 50-tých létech ve fyzikálních laboratořích a je spojen se jménem J.Kaisera. Byl tak nazván jev, kdy různé procesy probíhající v materiálu generují (emitují) elastické napěťové vlny (akustické vlny). Tyto vlny se šíří tělesem a jejich detekcí a analýzou lze získat informace o průběhu detekovaného procesu. Ve shodě s tím definujeme akustickou emisi jako elastické napěťové vlnění, jehož zdrojem je náhlé uvolnění elastické energie v materiálu.

V 60-tých létech začíná především v USA éra praktického využívání a rozvíjení metod detekce a hodnocení jevu akustické emise vznikající při plastické deformaci materiálu a růstu defektů. Název fyzikálního jevu byl přijat jako název pro novou diagnostickou metodu, která je od té doby úspěšně využívána jak pro diagnostiku procesů probíhajících v materiálu, tak pro diagnostiku celé řady dalších procesů generujících elastické napěťové vlny. Jedná se např. o úniky média pod tlakem, technologické procesy, sváření a žíhání svarů, mikroposuvy, tření, obrábění, klepání uvolněných částí apod.